Nový rok
Jak tady Vánoce moc neslaví, Nový rok je tu jedním z nejdůležitějších svátků v roce a řekla bych, že pro Japonce má podobný význam jako pro našince Vánoce. Jednak pro věřící význam náboženský (1. 1. se tradičně chodí na hacumóde, první návštěvu chrámu či svatyně v roce), jednak rodinný, kdy se sejdou všichni rodinní příslušníci, aby se společně přejedli tradičních novoročních jídel. Děti pak od dospělých dostávají dárky v podobě peněz, čemuž se říká otošidama.
My jsme se spolu s kamarády z univerzity vydali na Silvestra na půlnoc do Tokia, do chrámu Zódžódži. Stihli jsme to tak tak, asi 5 minut před půlnocí. Bylo tam správně japonsky narváno, ale místní jsou na davy zvyklí, takže se chovali naprosto spořádaně, a ani se moc netlačili (říkala jsem si, jak by to asi vypadalo, kdyby tam místo Japonců stáli Češi). Nejdřív proběhlo odpočítávání posledních vteřin do nového roku, a pak ty davy začali postupně pouštět do chrámu. Trvalo asi hodinu, než jsme se dostali do hlavní síně se sochou buddhy Amitábhy (jap. Amida), kde lidi házeli mince a modlili se za štěstí v novém roce. Tady bych asi měla udělat malou odbočku, že mnozí Japonci vůbec nerozlišují buddhismus a šintó, prostě je "nějaké" náboženství, které berou v potaz tehdy, když mají nějaký problém, a jdou se pomodlit za jeho vyřešení, nebo ve svátky a při podobných příležitostech. V šintóistické svatyni se modlí tak, že člověk dvakrát zatleská, čímž má přilákat pozornost kami (božstva), zatímco v buddhistickém chrámu se pouze uklání. Jinak ale pro velkou část Japonců žádný další rozdíl není. V praxi to vypadalo tak, že spousta Japonců si před tím Amidou vesele zatleskala. Předtím jsem ještě zaslechla dvě slečny, jak se dohadují, jestli ta socha v chrámu je Džizó nebo Kannon (bódhisattvové, kteří se zobrazují úplně jinak než Amida, navíc Kannon se zobrazuje jako žena; tj. něco jako kdyby se u nás někdo v kostele dohadoval o Ježíšově soše, jestli je to Sv. Jan Nepomucký nebo panenka Marie :))).
Mimo tradičních náboženských skupin existují ještě různé novodobé sekty (slovo sekta zde použito v nejširším slova smyslu, tedy ne nutně zločinecká organizace), jejichž přívrženci jsou vesměs silně věřící, někdy až fanatičtí, a ti zase většinou zavrhují všechno ostatní, mimo jejich vlastní věrouku.
V rámci návštěvy chrámu jsme ještě slyšeli 108 novoročních úderů do chrámového zvonu, z vedlejší síně pak bylo slyšet recitaci súter.
Bylo to hodně zajímavé, spíš než nábožensky působivé, ale stálo to za to.
My jsme se spolu s kamarády z univerzity vydali na Silvestra na půlnoc do Tokia, do chrámu Zódžódži. Stihli jsme to tak tak, asi 5 minut před půlnocí. Bylo tam správně japonsky narváno, ale místní jsou na davy zvyklí, takže se chovali naprosto spořádaně, a ani se moc netlačili (říkala jsem si, jak by to asi vypadalo, kdyby tam místo Japonců stáli Češi). Nejdřív proběhlo odpočítávání posledních vteřin do nového roku, a pak ty davy začali postupně pouštět do chrámu. Trvalo asi hodinu, než jsme se dostali do hlavní síně se sochou buddhy Amitábhy (jap. Amida), kde lidi házeli mince a modlili se za štěstí v novém roce. Tady bych asi měla udělat malou odbočku, že mnozí Japonci vůbec nerozlišují buddhismus a šintó, prostě je "nějaké" náboženství, které berou v potaz tehdy, když mají nějaký problém, a jdou se pomodlit za jeho vyřešení, nebo ve svátky a při podobných příležitostech. V šintóistické svatyni se modlí tak, že člověk dvakrát zatleská, čímž má přilákat pozornost kami (božstva), zatímco v buddhistickém chrámu se pouze uklání. Jinak ale pro velkou část Japonců žádný další rozdíl není. V praxi to vypadalo tak, že spousta Japonců si před tím Amidou vesele zatleskala. Předtím jsem ještě zaslechla dvě slečny, jak se dohadují, jestli ta socha v chrámu je Džizó nebo Kannon (bódhisattvové, kteří se zobrazují úplně jinak než Amida, navíc Kannon se zobrazuje jako žena; tj. něco jako kdyby se u nás někdo v kostele dohadoval o Ježíšově soše, jestli je to Sv. Jan Nepomucký nebo panenka Marie :))).
Mimo tradičních náboženských skupin existují ještě různé novodobé sekty (slovo sekta zde použito v nejširším slova smyslu, tedy ne nutně zločinecká organizace), jejichž přívrženci jsou vesměs silně věřící, někdy až fanatičtí, a ti zase většinou zavrhují všechno ostatní, mimo jejich vlastní věrouku.
V rámci návštěvy chrámu jsme ještě slyšeli 108 novoročních úderů do chrámového zvonu, z vedlejší síně pak bylo slyšet recitaci súter.
Bylo to hodně zajímavé, spíš než nábožensky působivé, ale stálo to za to.
Komentáře