Sunriska pořád v Kjótu...

Poslední příspěvek před více než půl rokem, no to to teda vedu... Ale jak praví klasik, "nebyl dosud žádný důvod ke stížnostem", a tak jsem neměla potřebu vylévat si své cizácké srdéčko do blogu. Na neperoucí pračky a zimu doma jsem si už docela zvykla. Mimochodem, co se týče nepoužitelných japonských domácích spotřebičů, nedávno jsem přišla se zajímavou kulturologickou teorií. A sice, spotřebiče většinou navrhují muži, a záměrně je dělají tak, aby nefungovaly a jejich manželky to neměly tak jednoduché s úklidem, když jsou podle tradičního japonského modelu pořád doma. Až se budu hodně nudit (protože máme doma spotřebiče zahraničních značek, a tudíž mi úklid netrvá tak dlouho jako průměrné japonské ženě), napíšu na toto téma minimálně odborný článek.
Teď ale vážně. Mám se v Kjótu docela dobře, intenzivně se věnuju čajování a jiným ušlechtilým zábavám. Možná taky časem dojde na nějaké to studium (ovšem ne abyste si mysleli, že se tu flákám, oficiálně zatím sice student nejsem, ale chodím na klasickou čínštinu, luštění starých textů a podobné lingvistické kratochvíle).
Abyste se necítili ochuzeni, tak jsem nahrála aspoň pár fotek, které jsem za celou tu dobu stihla pořídit.
http://picasaweb.google.com/sunriska/KjotskeSvatky#
http://picasaweb.google.com/sunriska/JaponskoPodruhe#