Konečně spojení se světem
Po několika týdnech čekání nám konečně zapojili domů internet. Tradá. Střídavý, střídavý, silný elektrický proud. Tady se opravdu se vším tak, slušně řečeno, párají... Ale už si pomalu zvykám.
Jinak už i tady začíná být docela zima, a v našem nízkoenergetickém bytě jde občas po ránu v koupelně pára od pusy. Často teď, probouzejíc se do dvanácti stupňů, vzpomínám na svá skautská léta a noci strávené pod stanem. Asi si budu muset pořídit noční čepičku, nebo skončím s pravým japonským zánětem dutin.
Tenhle týden byl bezkonkurenčně nejnáročnější za poslední dobu. Ve škole jsem měla 3 ústní projevy a 2 záludné testy. A blíží se termíny odevzdání psaných prací, na to jsem však ještě ani nesáhla. Tenhle víkend jsem se ale rozhodla odpočívat, a dneska mě k mé velké radosti vzal sensei a paní Sakurová na výlet do přírody. Nebyli jsme myslím na nijak proslaveném místě (nebyla tam ani noha), ale bylo to tam moc pěkné, strmé japonské kopce a příroda ukládající se ke spánku. Po dlouhé době jsem viděla zase kus opravdové přírody, takže jsem prožávala stavy mírné euforie. Červené javůrky, japonské duby a zažloutlé podzimní trávy. Naproti byla sice vidět hora nemocná povrchovou těžbou, ale jinak to byla celkem zdravá příroda, ne nepodobná té naší české. Bylo to trochu krátké, ale načerpala jsem aspoň trochu síly do dalších dní v tokijské concrete jungle. Kdybych asi nebydlela tady (skoro) v Tokiu, žilo by se mi o něco veseleji, i když kdo ví. Nicméně japonský venkov se mi podle toho, co jsem viděla, opravdu zamlouvá.
Už se tady s tím vším začínám srovnávat a hledat si svoje místečko uprostřed davu. Je tu sice ještě pořád spousta věcí, které nechápu, a možná ani nikdy nepochopím, ale moje myšlenky se pomalu přesouvají od tématu "jak to tady přežít" k tématu "jak to tu přežít příjemně". Náměty vítány :)
Jinak jsem začala nahrávat více fotek, tak doufám, že to řádně oceníte :)
Moc vás všechny zdravím.
Jinak už i tady začíná být docela zima, a v našem nízkoenergetickém bytě jde občas po ránu v koupelně pára od pusy. Často teď, probouzejíc se do dvanácti stupňů, vzpomínám na svá skautská léta a noci strávené pod stanem. Asi si budu muset pořídit noční čepičku, nebo skončím s pravým japonským zánětem dutin.
Tenhle týden byl bezkonkurenčně nejnáročnější za poslední dobu. Ve škole jsem měla 3 ústní projevy a 2 záludné testy. A blíží se termíny odevzdání psaných prací, na to jsem však ještě ani nesáhla. Tenhle víkend jsem se ale rozhodla odpočívat, a dneska mě k mé velké radosti vzal sensei a paní Sakurová na výlet do přírody. Nebyli jsme myslím na nijak proslaveném místě (nebyla tam ani noha), ale bylo to tam moc pěkné, strmé japonské kopce a příroda ukládající se ke spánku. Po dlouhé době jsem viděla zase kus opravdové přírody, takže jsem prožávala stavy mírné euforie. Červené javůrky, japonské duby a zažloutlé podzimní trávy. Naproti byla sice vidět hora nemocná povrchovou těžbou, ale jinak to byla celkem zdravá příroda, ne nepodobná té naší české. Bylo to trochu krátké, ale načerpala jsem aspoň trochu síly do dalších dní v tokijské concrete jungle. Kdybych asi nebydlela tady (skoro) v Tokiu, žilo by se mi o něco veseleji, i když kdo ví. Nicméně japonský venkov se mi podle toho, co jsem viděla, opravdu zamlouvá.
Už se tady s tím vším začínám srovnávat a hledat si svoje místečko uprostřed davu. Je tu sice ještě pořád spousta věcí, které nechápu, a možná ani nikdy nepochopím, ale moje myšlenky se pomalu přesouvají od tématu "jak to tady přežít" k tématu "jak to tu přežít příjemně". Náměty vítány :)
Jinak jsem začala nahrávat více fotek, tak doufám, že to řádně oceníte :)
Moc vás všechny zdravím.
Komentáře