Podzimní trávy...
Tak jsem se v pátek 6. 11. po roce a 2 měsících zase ocitla v Japonsku... Z prǎzské podzimní deprese rovnou do vlahého kjótského babího léta, co víc si přát... Za těch pár týdnů už se sice dost ochladilo, zato se krásně vybarvilo podzimní listí.
Jsme teď se Edžunkem v klášteře v Gifu (možná bych měla spíš psát chrám, protože slovo klášter evokuje místo, kde vedou mniši společný život a náboženskou praxi; tady to je docela malý chrámek, který od běžné usedlosti odlišuje snad jen to, že má hlavní síň s oltářem). Rok tu nikdo nebyl, takže od příjezdu hlavně uklízíme. Jako v každém správném zenovém klášteře je tu zima, ale celkem vzato si to docela užívám, je tu klid a příroda, bydlíme pod jednou střechou s takovou vybranou společností jako je bódhisattva Kannon nebo buddha léčitel Jakuši Njorai... a všichni jsou na nás hodní, protože je tady dobrým zvykem se k mnichům chovat s úctou.
Co se školy týče, přijímačky budou až na jaře, takže mám dost času se připravit, přesunout do Kjóta atd. Momentálně se tedy mimo aklimatizace a úklidu věnuju opět čaji (myslím tedy čajovému obřadu), 2-3x týdně chodíme na hodiny k manželům Hajašiovým, ke kterým jsme chodili už když jsem byla v Japonsku poprvé. Hajašiovi jsou velmi kulturní rodina se širokým okruhem zajímavých známých (od zenových mistrů po vysokoškolské profesory), takže mám výborné zázemí pro studium.
Je toho spousta, co bych vám chtěla napsat, ale nějak mi nezbývá moc času na sezení u počítače (což je pro mě ovšem příjemná změna ;-)) Tak snad zase příště... Prozatím přeju v rámci možností poklidný advent.
Jsme teď se Edžunkem v klášteře v Gifu (možná bych měla spíš psát chrám, protože slovo klášter evokuje místo, kde vedou mniši společný život a náboženskou praxi; tady to je docela malý chrámek, který od běžné usedlosti odlišuje snad jen to, že má hlavní síň s oltářem). Rok tu nikdo nebyl, takže od příjezdu hlavně uklízíme. Jako v každém správném zenovém klášteře je tu zima, ale celkem vzato si to docela užívám, je tu klid a příroda, bydlíme pod jednou střechou s takovou vybranou společností jako je bódhisattva Kannon nebo buddha léčitel Jakuši Njorai... a všichni jsou na nás hodní, protože je tady dobrým zvykem se k mnichům chovat s úctou.
Co se školy týče, přijímačky budou až na jaře, takže mám dost času se připravit, přesunout do Kjóta atd. Momentálně se tedy mimo aklimatizace a úklidu věnuju opět čaji (myslím tedy čajovému obřadu), 2-3x týdně chodíme na hodiny k manželům Hajašiovým, ke kterým jsme chodili už když jsem byla v Japonsku poprvé. Hajašiovi jsou velmi kulturní rodina se širokým okruhem zajímavých známých (od zenových mistrů po vysokoškolské profesory), takže mám výborné zázemí pro studium.
Je toho spousta, co bych vám chtěla napsat, ale nějak mi nezbývá moc času na sezení u počítače (což je pro mě ovšem příjemná změna ;-)) Tak snad zase příště... Prozatím přeju v rámci možností poklidný advent.
Komentáře