Jídlo
Jak jistě mnozí z vás vědí, nejím maso, a snažím se stravovat pokud možno přírodně a bez chemikálií. Dnes tedy přispěji několika drobnými radami a postřehy o zdravém stravování v Japonsku.
Než jsem se přijela, nějakou dobu jsem nejdela ani ryby, ale po příjdezdu sem jsem to rychle vzdala. Na první pohled to vypadá, že se tady dá bez ryb vyžít docela snadno, ale když se člověk začte do etiket, zjistí, že skoro ve všem je minimálně extrakt z kacuobuši (rybí vločky, jedna ze základních součástí japonské kuchyně). Je to o to těžší, když jste u někoho na návštěvě nebo jdete do restaurace, protože zmíněné rybí extrakty se na chuti poznají občas dost těžko. Kamarádi vegetariáni, kteří byli v Japonsku, mi sice říkali, že se bez ryb stravovali v pohodě, ale mám pocit, že to spíš byla sladká nevědomost, tradiční japonské jídlo obsahuje ryby téměř vždy, i když to naprvní pohled není poznat. Výjimkou je šódžin rjóri, jídlo buddhistických mnichů, které ovšem bývá většinou hodně drahé (nic pro chudé askety).
Ono i bez masa ze suchozemských zvířat je to občas docela těžké. Vegetariánství tady zatím moc rozšířené není, a tak je třeba mít se na pozoru. Několikrát se mi stalo, že jsem si v restauraci objednala něco, co vypadalo naprosto bezmase, nebo jsem se i zeptala obsluhy, ale když to přinesli, byly v tom kousky slaniny (mám takové podezření, že někteří Japonci si myslí, že slanina roste na stromě). Pozor taky na nudle, obzvlášť rámen, ten vývar často bývá z masa.
Zezačátku jsem si myslela, že něco jako biopotraviny a zdravá strava sem ještě nedorazilo (běžné jídlo je tu nacpané cukrem a chemickými přísadami, a podle toho, co mi říkali místní, většina asi nemá pocit, že by chemické přísady v jídle byly něco špatného; taky tady má spousta lidí opravdu nepěknou pleť, mám podezření, že je to částečně i z toho jídla). Po nějaké době jsem ale zjistila (a málem jsem z toho skákala radostí), že ve větších supermarketech se dá sehnat v bio kvalitě všechno možné, např. tófu, cukemono (nakládaná zelenina), rýže, celozrnné těstoviny, bio ovoce a zelenina, různé omáčky, oleje a podobně. Poznávací znamení je zelená značka JAS (něco jako česká "biozebra").
Pokud zrovna nemáte to štěstí, že byste poblíž měli obchod s biopotravinami, dá se toho spousta koupit po internetu. (Viz odkazy na konci článku.)
Co se restaurací týče, tam už je to slabší. Naštěstí je asi 15 min. chůze od mojí univerzity výborná vegetariánská vývařovna Tsubu tsubu, situovaná v tichých postranních uličkách Šindžuku, s milou obsluhou, klidnou atmosférou a interiérem lehce připomínajícím mojí pražskou téměř každodenní obědovou zastávku, čajovnu Amanu.
Taky je tu docela dost indických restaurací, které mívají v nabídce vegetariánská jídla.
Co mi tu hodně vadí, a na co si tu stěžuje většina Čechů, je chleba. Většina pečiva je tu totiž sladká a chutná asi jako naše vánočky. Japonci prostě asi nedokážou pochopit, že cukr se do chleba nedává. Nedávno jsem pěkně naletěla, když jsem si ve francouzském pekařství koupila chleba, který vypadal jako ten náš a psali k němu dokonce, že je kváskový. Když jsem ho ale ochutnala, byl samozřejmě sladký. Jediné, co se tu dá jíst, jsou asi francouzské bagety, a pak celozrnné pečivo ze zdravé výživy, které ovšem většinou není čerstvé, ale zabalené do igelitu, takže bývá dost gumové (a navíc ta cena...). Jednou jsem byla v pekařství v obchodním domě Takašimaja, byla to pobočka nějaké italské firmy, a tam měli pečivo moc dobré, opravdu evropská chuť, ale jednak je to daleko, a o cenách ani nemluvím.
Většina lidí tady asi z výše uvedených důvodů plynule přejde z chleba na rýži, kterou tu ovšem mají výbornou. Je dobré si ale dát pozor na dostatek vitamínu B, spousta lidí si tu stěžuje na zhoršenou kvalitu nehtů a vlasů.
Zpočátku se může zdát téměř nemožné se v japonském jídle zorientovat, doporučuju se ale vybavit makrobiotickými nebo jinými zdravými kuchařkami, a taky trpělivostí při luštění etiket v obchodě. Zezačátku jsem z místního jídla byla docela nešťastná, ale už jsem si zvykla, a dokonce i mí japonští známí se díky mému působení začali zajímat o přírodní stravování :)
Užitečné odkazy:
Happy Cow - rozcestník vege restaurací různě po světě (eng)
Japan Vegetarian Society (jap)
internetový prodej
Lima shop (jap)
Kanekoya (jap)
Sunshop (jap)
Než jsem se přijela, nějakou dobu jsem nejdela ani ryby, ale po příjdezdu sem jsem to rychle vzdala. Na první pohled to vypadá, že se tady dá bez ryb vyžít docela snadno, ale když se člověk začte do etiket, zjistí, že skoro ve všem je minimálně extrakt z kacuobuši (rybí vločky, jedna ze základních součástí japonské kuchyně). Je to o to těžší, když jste u někoho na návštěvě nebo jdete do restaurace, protože zmíněné rybí extrakty se na chuti poznají občas dost těžko. Kamarádi vegetariáni, kteří byli v Japonsku, mi sice říkali, že se bez ryb stravovali v pohodě, ale mám pocit, že to spíš byla sladká nevědomost, tradiční japonské jídlo obsahuje ryby téměř vždy, i když to naprvní pohled není poznat. Výjimkou je šódžin rjóri, jídlo buddhistických mnichů, které ovšem bývá většinou hodně drahé (nic pro chudé askety).
Ono i bez masa ze suchozemských zvířat je to občas docela těžké. Vegetariánství tady zatím moc rozšířené není, a tak je třeba mít se na pozoru. Několikrát se mi stalo, že jsem si v restauraci objednala něco, co vypadalo naprosto bezmase, nebo jsem se i zeptala obsluhy, ale když to přinesli, byly v tom kousky slaniny (mám takové podezření, že někteří Japonci si myslí, že slanina roste na stromě). Pozor taky na nudle, obzvlášť rámen, ten vývar často bývá z masa.
Zezačátku jsem si myslela, že něco jako biopotraviny a zdravá strava sem ještě nedorazilo (běžné jídlo je tu nacpané cukrem a chemickými přísadami, a podle toho, co mi říkali místní, většina asi nemá pocit, že by chemické přísady v jídle byly něco špatného; taky tady má spousta lidí opravdu nepěknou pleť, mám podezření, že je to částečně i z toho jídla). Po nějaké době jsem ale zjistila (a málem jsem z toho skákala radostí), že ve větších supermarketech se dá sehnat v bio kvalitě všechno možné, např. tófu, cukemono (nakládaná zelenina), rýže, celozrnné těstoviny, bio ovoce a zelenina, různé omáčky, oleje a podobně. Poznávací znamení je zelená značka JAS (něco jako česká "biozebra").
Pokud zrovna nemáte to štěstí, že byste poblíž měli obchod s biopotravinami, dá se toho spousta koupit po internetu. (Viz odkazy na konci článku.)
Co se restaurací týče, tam už je to slabší. Naštěstí je asi 15 min. chůze od mojí univerzity výborná vegetariánská vývařovna Tsubu tsubu, situovaná v tichých postranních uličkách Šindžuku, s milou obsluhou, klidnou atmosférou a interiérem lehce připomínajícím mojí pražskou téměř každodenní obědovou zastávku, čajovnu Amanu.
Taky je tu docela dost indických restaurací, které mívají v nabídce vegetariánská jídla.
Co mi tu hodně vadí, a na co si tu stěžuje většina Čechů, je chleba. Většina pečiva je tu totiž sladká a chutná asi jako naše vánočky. Japonci prostě asi nedokážou pochopit, že cukr se do chleba nedává. Nedávno jsem pěkně naletěla, když jsem si ve francouzském pekařství koupila chleba, který vypadal jako ten náš a psali k němu dokonce, že je kváskový. Když jsem ho ale ochutnala, byl samozřejmě sladký. Jediné, co se tu dá jíst, jsou asi francouzské bagety, a pak celozrnné pečivo ze zdravé výživy, které ovšem většinou není čerstvé, ale zabalené do igelitu, takže bývá dost gumové (a navíc ta cena...). Jednou jsem byla v pekařství v obchodním domě Takašimaja, byla to pobočka nějaké italské firmy, a tam měli pečivo moc dobré, opravdu evropská chuť, ale jednak je to daleko, a o cenách ani nemluvím.
Většina lidí tady asi z výše uvedených důvodů plynule přejde z chleba na rýži, kterou tu ovšem mají výbornou. Je dobré si ale dát pozor na dostatek vitamínu B, spousta lidí si tu stěžuje na zhoršenou kvalitu nehtů a vlasů.
Zpočátku se může zdát téměř nemožné se v japonském jídle zorientovat, doporučuju se ale vybavit makrobiotickými nebo jinými zdravými kuchařkami, a taky trpělivostí při luštění etiket v obchodě. Zezačátku jsem z místního jídla byla docela nešťastná, ale už jsem si zvykla, a dokonce i mí japonští známí se díky mému působení začali zajímat o přírodní stravování :)
Užitečné odkazy:
Happy Cow - rozcestník vege restaurací různě po světě (eng)
Japan Vegetarian Society (jap)
internetový prodej
Lima shop (jap)
Kanekoya (jap)
Sunshop (jap)
Komentáře