Japonský hi-tech, aneb Otužilcem proti své vůli
Přestože to tu momentálně vypadá jako v Čechách začátkem listopadu, už i sem pomalu přichází zima. A proto si dnes povíme něco o komfortu japonských domů, obzvláště v zimních měsících.
Představa Japonska jako ultramoderní scifi země je reálná pouze do velmi omezené míry. Jak už jsem se zmínila dřív, zezačátku jsme bydlely ve vskutku antikvární barabizně. Bylo tam sice spousta špíny, švábů a myších děr, ale zato jsme měly okna s dřevěnými rámy a starými vzorovanými skly a podobné věci, které se už dnes moc nevidí. I když dřevěné rámy už dnes nahradil hliník a místo starého hvězdičkového vzoru jsou ve skle zalité ocelové drátky, jedna věc se nezměnila: zima. Japonské domy vůbec netěsní a o dvojitých oknech se tady nikomu ani nesnilo (tedy abych nekřivdila, nedávno jsem viděla reklamu na nově postavený dům, kde inzerovali dvojitá okna jako horkou novinku). Dům, ve kterém teď bydlíme, je betonová (alespoň myslím) stavba tuším někdy z 80. let (což Japoncům připadá staré), ale zima je tu podle mě stejná, jako kdyby to byl tradiční dřevěný dům, které tady mimochodem vesele bourají a stavějí místo toho paneláky, protože tradiční domy jsou prý nepraktické a je v nich zima (orpavdu nechápu, co tím myslí... ledaže by tradiční domy fungovaly jako lednička a byla by v nich větší zima než venku, protože u nás doma se často po ránu venkovní a vnitřní teplota příliš neliší).
No a čím že se tedy topí? Ústřední topení tu je nejspíš záležitostí těch nejbohatších, ještě jsem ho tu neviděla. My máme doma aircondition (obludka na zdi, která v létě fouká studeně a v zimě teple) a přenosná eletrická kamínka. Neptejte se, kolik měsíčně protopíme. Co mě ale naprosto šokovalo je způsob, kterým se topí u senseie. Málem jsem nevěřila vlastním očím, ale asi před měsícem vyndal petrolejová kamínka a začal do nich pumpovat petrolej z kanystru. Prý je to naprosto normální způsob vytápění. Je zajímavé, jak tu všem záleží na tom, aby bylo všechno praktické, výkonné a bezpečné, ale že jsou petrolejová kamínka vysoce nepraktická, nevýkonná a nebezpečná, to asi nikomu nedochází. Zajímavé je, že tady běžně mají například elektricky vyhřívaná prkýnka od záchodu - kdyby místo takových nesmyslů radši vymysleli pořádné topení...
Možná jsem to tu už někde popisovala, ale zajímavý je i náš ohřívač na vodu. Je to plechová krabice, ze které trčí změť trubek a hadiček a svrchu jsou obligátní výstražné nápisy, co všechno se může hrozného stát. Použití je prosté. Nejdřív se otočí knoflíkem k přívodu plynu. Pak se stlačením pootočí jiný kohoutek, tím se zapálí oheň a nechá se to stlačené chvíli rozhořet. Po spuštění se to opět pootočí, a pak teprve se může otočit páčkou buď na sprchu nebo na napuštění vany. Když jsme se nastěhovaly, tak nám použití vysvětlovali pro jistotu asi třikrát, abychom náhodou nevybouchly, což by se možná ale docela dobře mohlo stát. Tímto pekelným strojem se ohřívá voda do celého bytu, takže s nádobím většinou čekáme, než se jedna z nás půjde sprchovat, protože jinak teče ledová.
Když jsem o tomto zařízení se zděšením vyprávěla Japoncům, tak mi omluvně vysvětlovali, že to už se ale dneska nedělá, že je to staré... říkala jsem si, že u nás v Čechách ale karmy, u kterých stačí otočit kohoutkem, aby tekla teplá, byly už dávno. Je fakt, že tady kvůli hrozbě zemětřesení, by asi nemohli mít karmu, ve které pořád hoří plamínek.
Když už jsme u těch domácích spotřebičů, v Japonsku asi nemají pračky, které perou v teplé vodě. Onehdy, když jsem si místním stěžovala, jak ta naše levná pračka z bazaru neumí prát v teplé vodě, tak se tvářili, že je to normální, a když jsem jim vyprávěla, jak v Čechách běžně pereme i na vyvářku, jenom valili oči, co je to za vymoženosti.
Musím říct, že se docela děsím toho, až teploty klesnou ještě víc, už tak tady máme pěknou zimu, dokonce začínáme uvažovat o tom že vypneme ledničku (brzy se do ní každopádně budeme moct chodit ohřívat, jestli to takhle půjde dál). Ještě jsme pořád nevyzkoušely kotacu (stůl, ve kterém je zabudované topné těleso, člověk si tam vleze, přehodí přes stůl deku, a s mrznoucími zády si opéká nohy), ale brzy na to asi dojde.
Bez pochyby z nás brzy budou velcí otužilci :)
Představa Japonska jako ultramoderní scifi země je reálná pouze do velmi omezené míry. Jak už jsem se zmínila dřív, zezačátku jsme bydlely ve vskutku antikvární barabizně. Bylo tam sice spousta špíny, švábů a myších děr, ale zato jsme měly okna s dřevěnými rámy a starými vzorovanými skly a podobné věci, které se už dnes moc nevidí. I když dřevěné rámy už dnes nahradil hliník a místo starého hvězdičkového vzoru jsou ve skle zalité ocelové drátky, jedna věc se nezměnila: zima. Japonské domy vůbec netěsní a o dvojitých oknech se tady nikomu ani nesnilo (tedy abych nekřivdila, nedávno jsem viděla reklamu na nově postavený dům, kde inzerovali dvojitá okna jako horkou novinku). Dům, ve kterém teď bydlíme, je betonová (alespoň myslím) stavba tuším někdy z 80. let (což Japoncům připadá staré), ale zima je tu podle mě stejná, jako kdyby to byl tradiční dřevěný dům, které tady mimochodem vesele bourají a stavějí místo toho paneláky, protože tradiční domy jsou prý nepraktické a je v nich zima (orpavdu nechápu, co tím myslí... ledaže by tradiční domy fungovaly jako lednička a byla by v nich větší zima než venku, protože u nás doma se často po ránu venkovní a vnitřní teplota příliš neliší).
No a čím že se tedy topí? Ústřední topení tu je nejspíš záležitostí těch nejbohatších, ještě jsem ho tu neviděla. My máme doma aircondition (obludka na zdi, která v létě fouká studeně a v zimě teple) a přenosná eletrická kamínka. Neptejte se, kolik měsíčně protopíme. Co mě ale naprosto šokovalo je způsob, kterým se topí u senseie. Málem jsem nevěřila vlastním očím, ale asi před měsícem vyndal petrolejová kamínka a začal do nich pumpovat petrolej z kanystru. Prý je to naprosto normální způsob vytápění. Je zajímavé, jak tu všem záleží na tom, aby bylo všechno praktické, výkonné a bezpečné, ale že jsou petrolejová kamínka vysoce nepraktická, nevýkonná a nebezpečná, to asi nikomu nedochází. Zajímavé je, že tady běžně mají například elektricky vyhřívaná prkýnka od záchodu - kdyby místo takových nesmyslů radši vymysleli pořádné topení...
Možná jsem to tu už někde popisovala, ale zajímavý je i náš ohřívač na vodu. Je to plechová krabice, ze které trčí změť trubek a hadiček a svrchu jsou obligátní výstražné nápisy, co všechno se může hrozného stát. Použití je prosté. Nejdřív se otočí knoflíkem k přívodu plynu. Pak se stlačením pootočí jiný kohoutek, tím se zapálí oheň a nechá se to stlačené chvíli rozhořet. Po spuštění se to opět pootočí, a pak teprve se může otočit páčkou buď na sprchu nebo na napuštění vany. Když jsme se nastěhovaly, tak nám použití vysvětlovali pro jistotu asi třikrát, abychom náhodou nevybouchly, což by se možná ale docela dobře mohlo stát. Tímto pekelným strojem se ohřívá voda do celého bytu, takže s nádobím většinou čekáme, než se jedna z nás půjde sprchovat, protože jinak teče ledová.
Když jsem o tomto zařízení se zděšením vyprávěla Japoncům, tak mi omluvně vysvětlovali, že to už se ale dneska nedělá, že je to staré... říkala jsem si, že u nás v Čechách ale karmy, u kterých stačí otočit kohoutkem, aby tekla teplá, byly už dávno. Je fakt, že tady kvůli hrozbě zemětřesení, by asi nemohli mít karmu, ve které pořád hoří plamínek.
Když už jsme u těch domácích spotřebičů, v Japonsku asi nemají pračky, které perou v teplé vodě. Onehdy, když jsem si místním stěžovala, jak ta naše levná pračka z bazaru neumí prát v teplé vodě, tak se tvářili, že je to normální, a když jsem jim vyprávěla, jak v Čechách běžně pereme i na vyvářku, jenom valili oči, co je to za vymoženosti.
Musím říct, že se docela děsím toho, až teploty klesnou ještě víc, už tak tady máme pěknou zimu, dokonce začínáme uvažovat o tom že vypneme ledničku (brzy se do ní každopádně budeme moct chodit ohřívat, jestli to takhle půjde dál). Ještě jsme pořád nevyzkoušely kotacu (stůl, ve kterém je zabudované topné těleso, člověk si tam vleze, přehodí přes stůl deku, a s mrznoucími zády si opéká nohy), ale brzy na to asi dojde.
Bez pochyby z nás brzy budou velcí otužilci :)
Komentáře
Inak nebojte, zima za take dva tri mesiace prejde, pride jar, a zanedlho budeme vsetci nadavat na japonske vlaky (teda ak nimi clovek dochadza do skoly), pretoze vonku bude 40, vo vlaku 20, a v kazdom z nas 30 stupnovy zapal priedusiek :)
Holt, aj toto je jedinecny sposob ako si uzit tie uzasne jedinecne japonske styri rocne obdobia :)
Sedm nefritových jezírek.