Welcome to Yoshida House

Nastal osudový den 11. září, kdy jsem se měla přestěhovat do guesthousu, který jsem v Praze tak pečlivě vybrala na internetu. Paní Oka byal tak hodná, že mě tam vzala autem. Když jsme dorazily, Terka už tam byla, a začala první série šoků. Podle fotek na internetu to vypadalo romanticky antikvárně, nebyla tam však vyfocená ani stoletá všudypřítomná špína, ani zatuchlý smrad, který jí doprovázel. Taky tam nic nepsali o tom, jak hnusné mají záchody, nechutnou kuchyň a že večer je občas na půdě slyšet podivné dupání, protože tam bydlí nějaká zvířena (jak vtipně poznamenal sensei うえの動物園). Zdejší tatami vypadaly jako součást původního vybavení (dům byl prý postaven před 2. světovou válkou), akorát přes ně bylo přetaženo několik vrstev nových tenkých rohoží, takže raději nepřemýšlet, jak to asi vypadá pod tím... Takových podobných libůstek jsme objevily více. (Pokoušela jsem se to vyfotit, ale bohužel se mi nepodařilo zachytit patřičně zdejší finesy.) Byly jsme dosti zklamané a znechucené, a paní Oka byla naprosto šokovaná - taky že to posléze asi patřičně vylíčila panu Ogawovi, protože pár dní na to nás navštívil s velkou krabicí sušenek, řádně jsme se nad tím vším zasmáli a začali hledat nové bydlení, tentokrát pořádný byt přes realitní kancelář. K našemu překvapení to nakonec nejspíš vyjde poměrně levněji, než ta dosavadní hrůza. Dneska jsme se byli podívat na pár bytů, jeden si vybrali, byly řádně prolustrovány (odkud jsme, co tu chceme, jestli budeme mít peníze na nájem a podobně - taková návštěva japonské realitky je docela zajímavý zážitek, nemít senseie, tak se s náma asi vůbec nebaví), podepsali předběžnou smlouvu a doufáme, že se to nezasekne na nějakém problému typu "gaidžinům nepronajímáme". Máme ale pana Ogawu jako ručitele, tak to snad nebude takový problém. Pravděpodobně nebudeme bydlet v Tokiu, ale v prefektuře Saitama, blízko našich japonských "příbuzných" (Ogawa sensei a spol.), ale měl by nám odtamtud jet přímý vlak až na stanici, ze které chodíme pěšky na univerzitu.
V mezičase jsme minulý týden ještě stihly obrazit několik orientačních schůzek ve škole a nechat se dostatečně vyděsit a zavalit stohy papírů o tom, co smíme, nesmíme a musíme za všech možných i nemožných situací.

Včera nás ale vzala paní Oka s panem Ogawou na výlet do prefektury Jamanaši. Vyrazili jsme ráno a původně jsme měli namířeno do Jacugatake (což je nějaká pěkná hora), ale jelikož bylo tím směrem zataženo, jeli jsme nakonec do Šosenkjó, kde je taky krásná příroda, řeka s vodopády a nádherné skály. Na závěr dne jsme se jeli vykoupat do onsenu. Byl to můj první onsenový zážitek, a nutno říct, že to stálo za to. Lázně na vrcholku kopce, uprostřed přírody, s výhledem na Fudži, co víc si přát.

Příští týden nás čeká další smršť zařizování, tak doufejme, že to půjde hladce.



Ogawa Izan sensei, paní Oka a já