A zase Kjóto...

Minulý týden mě přijel navštívit táta. Dle mého skromného názoru toho v Tokiu a okolí moc z tradičního Japonska není, a tak jsme hned druhý den po tátově příletu nasedli na Šinkansen a hurá zpátky do Kansai. Nejdřív do Kjóta, pak na den a kousek do Nary, a výpravu jsme završili návštěvou v slavné kjótské císařské vile Kacura. K tomu, aby jí člověk mohl navštívit, musí nejdřív zažádat císařskou kancelář o povolení, ale opravdu to stojí za to. Za zmínku stojí především důmyslně vybudovaná zahrada, která je stylizovaná do podoby miniaturní krajiny, přičemž nikdy návštěvníkovi neodhalí svůj celek, pouze určité části. Pozoruhodné jsou taky čajové pavilonky pro různá roční období (do interiéru vily samotné se bohužel nesmí).
Po návratu z Kjóta jsme měli ještě den času, a tak jsme zamířili nejdříve to císařských zahrad (aniž bychom věděli, že tam bude z důvodu rozkvetlých sakur tak hrozně narváno - viz předešlý článek), a pak přímo do srdce japonské postmoderní kultury, na Akihabaru. Musím se přiznat, že osobně jsem tam taky byla poprvé, je to tam opravdu....zajímavé :) Pro fanoušky do anime, počítačů, hifi a jiného elektronického harampádí to může být naprostý ráj. Na můj vkus je tam trochu přelidněno, ale určitě se tam ještě jednou vypravím...

(více fotek zde)