Jarní slavnosti ve Furukawě
Japonsko je země proslavená svými tradicemi, mimo jiné i tradičními slavnostmi (macuri). Jedná se lokální záležitost odlišnou město od města či vesnice, nejčastěji je to svátek místní šintoistické svatyně (méně častěji budhistického chrámu). Součástí každého macuri jsou průvody s přenosnou svatyňkou omikoši a zdobenými nosítky daši. Dále pak bývá k poslechu tradiční hudba a ke shlédnutí různé tradiční tance. Význam slavností je především rituální, coby prosba o dobrou úrodu a požehnání v nastávajícím roce, neméně důležitý je i účel relaxační, lidé na chvíli zapomenou na denní starosti, pořádně se opijí v tradičním oblečení a pak pobíhají po městě s přenosnými svatyněmi a podobně.
V polovině dubna jsme měly s Terkou to štěstí, že nás naše známá paní Oka se svým manželem vzali na tradiční slavnost v prefektuře Gifu (už zase Gifu :)) ve městě Furukawa. Macuri ve Furukawě ještě není na rozdíl od jiných tak turisticky proslavené, čili je hodně tradiční a není tolik přelidněné. Furukawští berou své macuri velmi vážně a zasvětí jeho přípravě prakticky celý rok. Výsledek je naprosto famózní. Měli jsme možnost vidět, jak zástupci každé čtvrti městečka vyšli do ulic v tradičních kostýmech vláčejíce nosítka, ve kterých seděly děti a hrály na různé tradiční nástroje. Taky přenosnou svatyni doprovázenou šintoistickým knězem, který přednášel modlitby. Součástí byly i lví tance a tance mladých děvčat v kostýmech šintoistických kněžek. Hlavní část macuri se pak odehrávala v noci, kdy se mužská část městečka převlékla do tradičních trenýrek a ve skupinkách podle jednotlivých čtvrtí pronásledovala po celém městě nosítka s velkým bubnem (přesná pravidla soutěže jsem bohužel nepochopila, ale šlo snad o to na ten buben vysoukat malý bubínek připevněný na tyči, který si každá skupinka nesla s sebou a příležitostně s ním dělala různé akrobatické kousky).
Furukawa sama o sobě je pěkné městečko s historickým centrem, kde je stále ještě víc tradičních obchodů než krámů pro turisty, a stojí za to jí shlédnout i mimo dobu slavností.
Mimo Furukawy jsme se podívali i do Takajamy, která je větší a slavnější než Furukawa, což znamená, že je plná čínských a korejských a jiných turistů, ale taky to bylo pěkné.
Aby toho nebylo málo, zajeli jsme si ještě do Širakawy, jedné z mála vesnic, kde se dochovaly tradiční usedlosti s doškovými střechami. Stavby to byly vskutku pěkné a všechna čest Širakawanům, že s takovou pílí své domky opravují, ale celá vesnice je zaplavená davy turistů a každé druhé doškové stavení je nějaká restaruace, penzion, nebo obchod se suvenýry.
Dost řečí, podívejte se radši na fotky: Furukawa, Takajama a Širakawa
video
průvod s přenosnou svatyní omikoši
nosítka daši
lví tanec
V polovině dubna jsme měly s Terkou to štěstí, že nás naše známá paní Oka se svým manželem vzali na tradiční slavnost v prefektuře Gifu (už zase Gifu :)) ve městě Furukawa. Macuri ve Furukawě ještě není na rozdíl od jiných tak turisticky proslavené, čili je hodně tradiční a není tolik přelidněné. Furukawští berou své macuri velmi vážně a zasvětí jeho přípravě prakticky celý rok. Výsledek je naprosto famózní. Měli jsme možnost vidět, jak zástupci každé čtvrti městečka vyšli do ulic v tradičních kostýmech vláčejíce nosítka, ve kterých seděly děti a hrály na různé tradiční nástroje. Taky přenosnou svatyni doprovázenou šintoistickým knězem, který přednášel modlitby. Součástí byly i lví tance a tance mladých děvčat v kostýmech šintoistických kněžek. Hlavní část macuri se pak odehrávala v noci, kdy se mužská část městečka převlékla do tradičních trenýrek a ve skupinkách podle jednotlivých čtvrtí pronásledovala po celém městě nosítka s velkým bubnem (přesná pravidla soutěže jsem bohužel nepochopila, ale šlo snad o to na ten buben vysoukat malý bubínek připevněný na tyči, který si každá skupinka nesla s sebou a příležitostně s ním dělala různé akrobatické kousky).
Furukawa sama o sobě je pěkné městečko s historickým centrem, kde je stále ještě víc tradičních obchodů než krámů pro turisty, a stojí za to jí shlédnout i mimo dobu slavností.
Mimo Furukawy jsme se podívali i do Takajamy, která je větší a slavnější než Furukawa, což znamená, že je plná čínských a korejských a jiných turistů, ale taky to bylo pěkné.
Aby toho nebylo málo, zajeli jsme si ještě do Širakawy, jedné z mála vesnic, kde se dochovaly tradiční usedlosti s doškovými střechami. Stavby to byly vskutku pěkné a všechna čest Širakawanům, že s takovou pílí své domky opravují, ale celá vesnice je zaplavená davy turistů a každé druhé doškové stavení je nějaká restaruace, penzion, nebo obchod se suvenýry.
Dost řečí, podívejte se radši na fotky: Furukawa, Takajama a Širakawa
video
průvod s přenosnou svatyní omikoši
nosítka daši
lví tanec
Komentáře