I moje chatrč se možná promění v domeček pro panenky

...až přijde nový majitel. Napsal Macuo Bašó předtím, než se vydal na svou slavnou cestu do vnitrozemí.
I já se brzy vydám prozkoumávat dosud nepoznané kouty Japonska. Semestr skončil a mám před sebou dva měsíce prázdnin. Vypadá to, že působením nějakých příznivých "enů" (縁 - en, česky bychom řekli asi karma nebo řízení osudu :)) se asi opravdu nudit nebudu. V pondělí vyrážím za svým známým zenovým mnichem, Edžunem Iečikou (jestli máte pocit, že už jste to jméno někde slyšeli, pak se nemýlíte, nějakou dobu pobýval v Praze), který pokud zrovna není v Evropě, žije v prefektuře Gifu v malinkém klášteře, jehož je opatem a zároveň jediným obyvatelem. Edžun se momentálně usilovně věnuje čajovému obřadu a chce mě vzít na nějaké čajové setkání. "...a bylo by dobré, kdyby sis vzala kimono." napsal mi jen tak mimochodem. Já naštěstí kimono mám, ale k tomu je potřeba spousta doplňků, včetně speciálního spodního prádla a ponožek s odděleným palcem, takže jsem před pár dny vyrazila do vetešnictví shánět všechny možné speciální stužky a provázky, kterými se člověk musí omotat, aby to na něm drželo. Ještě zdaleka nemám všechno, a to nemluvím ani o tom, že si to zatím neumím oblíct. Doufám, že na místě přemluvím nějakou milou paní, která mě to naučí.
Mimo čajování nejspíš podnikneme pár výletů, možná dojde i na Kjóto nebo nějakou podobnou milou destinaci. Edžun je mnich velmi pokrokový, dokonce vlastní auto a pořád vymýšlí, kam všude mě vezme.... (a taky mi píše, že se moc těší, až mu budu vařit a uklízet... to jsou vlastně tradiční klášterní činnosti, takže to bude autentické :)))
Nevím, jak dlouho tam zůstanu, ani jak moc budu mít čas psát sem nějaké zápisky, každopádně budu k dostižení na mobilním mailu. Prozatím velice zdravím.


Edžun a jeho klášter :))