Zpátky v Tokiu
Tak jsem se včera v pořádku vrátila z výletu do Kansai, který se mi z plánovaných 2-3 týdnů prodloužil na měsíc a kus... Bylo to opravdu moc příjemné a taky výživné co se týče nových zážitků a poznatků, naučila jsem se základy čajového obřadu a spoustu dalších znalostí a dovedností z tradiční kultury. Kansai mi opravdu přirostla k srdci, naučila jsem se i něco z kansaiského dialektu.
Zažila jsem toho tolik, že ani nevím, co z toho stojí za vyprávění. Postupně sem snad nasoukám alespoň útržky z toho, co mě cestou potkalo. Prozatím si můžete spolu se mnou zacestovat alespoň prostřednictvím fotek.
Vůbec se mi nelíbí, že mě už brzy čeká další semestr plný stresu a odcizení v tokijské betonovo neonové džungli a lituji toho, že jsem nemohla jet studovat do Kjóta, kam jsem původně měla namířeno. No ale co mě nezabije, to mě posílí... Naštěstí mám před sebou ještě výlet do Kjóta a Nary s tátou, který zítra přiletí, tak budu muset načerpat co nejvíc energie z vůně klášterů a starých dřevěných domů, zvuku klášterních zvonů a krásy tradičních zahrad.
Příští semestr bych si ráda zapsala nějaké přednášky z japonského umění (jestli se mi podaří najít nějaký sylabus a podobně) a pokud to jen bude možné, ráda bych si našla čas alespoň jednou týdně chodit na čajový obřad, než to zas úspěšně zapomenu, a taky na kaligrafii a zazen a... už vidím, že to stejně nebudu stíhat, ale za pokus to stojí. Ještě že mám spřízněnou duši Edžunka, který je sice daleko, ale občas mě snad přijede navštívit, a třeba i já jeho... Každopádně se modlím za to, abych to všecho nějak zvládla a v pořádku se nakonec vrátila do domečku na Bílé Hoře s javůrkem na zahrádce.
Zažila jsem toho tolik, že ani nevím, co z toho stojí za vyprávění. Postupně sem snad nasoukám alespoň útržky z toho, co mě cestou potkalo. Prozatím si můžete spolu se mnou zacestovat alespoň prostřednictvím fotek.
Vůbec se mi nelíbí, že mě už brzy čeká další semestr plný stresu a odcizení v tokijské betonovo neonové džungli a lituji toho, že jsem nemohla jet studovat do Kjóta, kam jsem původně měla namířeno. No ale co mě nezabije, to mě posílí... Naštěstí mám před sebou ještě výlet do Kjóta a Nary s tátou, který zítra přiletí, tak budu muset načerpat co nejvíc energie z vůně klášterů a starých dřevěných domů, zvuku klášterních zvonů a krásy tradičních zahrad.
Příští semestr bych si ráda zapsala nějaké přednášky z japonského umění (jestli se mi podaří najít nějaký sylabus a podobně) a pokud to jen bude možné, ráda bych si našla čas alespoň jednou týdně chodit na čajový obřad, než to zas úspěšně zapomenu, a taky na kaligrafii a zazen a... už vidím, že to stejně nebudu stíhat, ale za pokus to stojí. Ještě že mám spřízněnou duši Edžunka, který je sice daleko, ale občas mě snad přijede navštívit, a třeba i já jeho... Každopádně se modlím za to, abych to všecho nějak zvládla a v pořádku se nakonec vrátila do domečku na Bílé Hoře s javůrkem na zahrádce.
Komentáře