Japonská škola
Zdraví opět Midoričan... Minulý týden jsem se vypravila se školním klubem pro zahraniční studenty do prefektury Čiba. Měli jsme opravdu nabytý program... vyzkoušeli jsme si tradiční barvení oděvů, výrobu keramických talířů, pálení uhlů na kreslení a taky jsme udělali něco užitečného, sbírali jsme odpadky na místní pláži. Jenom škoda, že na koupání byla moc zima:)
No, ale hlavně bych se chtěla zmínit o naší návštěvě místní základní školy. Já jsem dostala za úkol povědět páťákům něco o Čechách. Nejdřív jsem z toho měla docela hrůzu... Třičtvrtě hodiny zabavit třídu... Co když mě nebudou poslouchat? Co když nebudu vědět, co říct?
Ale bylo to úplně super:) Děti byly naprosto vzorné, dokonce se napřed naučily říct "Děkuji" a všichni měli připravenou nějakou otázku. Velice je překvapilo třeba, když jsem jim vyprávěla, jak u nás máme elektřinu vedenou v zemi, protože v Japonsku mají všude sloupy... A taky je překvapilo, že máme ctyři roční období! Japonci mají totiž často pocit, že jsou jediní na světě, kdo má čtyři roční období:)
Pak jsem je taky zabavila klasickou hrou OVO neboli evoluce. Předpokládám, že to všichni znají... na začátku jsou všichni vejce, pak třeba kuře, kočka, opice,...člověk. Kdo se pomocí jankenponu probojuje na člověka, vyhrál. Pustili se do toho s úžasnou vervou:)
No, a já jsem se taky měla čemu divit... Velice mě zaujal japonský školní oběd, takzvané kjúšoku. Z kuchyně přinesli hrnce a hned se tři dobrovolníci oděli do pláštíčků, nandali si čepičky a roušky a jali se rozdělovat špagety a zeleninku. Ostatní srovnali lavice do kroužku a pak se všichni hezky usadili, čapli hůlčičky a pustili se do společného oběda.
Na konec jsme si pak ještě zahráli s dětma vybiku molitanovým ufem... nojo, v Japonsku musí být všechno bezpečné:)
No, ale hlavně bych se chtěla zmínit o naší návštěvě místní základní školy. Já jsem dostala za úkol povědět páťákům něco o Čechách. Nejdřív jsem z toho měla docela hrůzu... Třičtvrtě hodiny zabavit třídu... Co když mě nebudou poslouchat? Co když nebudu vědět, co říct?
Ale bylo to úplně super:) Děti byly naprosto vzorné, dokonce se napřed naučily říct "Děkuji" a všichni měli připravenou nějakou otázku. Velice je překvapilo třeba, když jsem jim vyprávěla, jak u nás máme elektřinu vedenou v zemi, protože v Japonsku mají všude sloupy... A taky je překvapilo, že máme ctyři roční období! Japonci mají totiž často pocit, že jsou jediní na světě, kdo má čtyři roční období:)
Pak jsem je taky zabavila klasickou hrou OVO neboli evoluce. Předpokládám, že to všichni znají... na začátku jsou všichni vejce, pak třeba kuře, kočka, opice,...člověk. Kdo se pomocí jankenponu probojuje na člověka, vyhrál. Pustili se do toho s úžasnou vervou:)
No, a já jsem se taky měla čemu divit... Velice mě zaujal japonský školní oběd, takzvané kjúšoku. Z kuchyně přinesli hrnce a hned se tři dobrovolníci oděli do pláštíčků, nandali si čepičky a roušky a jali se rozdělovat špagety a zeleninku. Ostatní srovnali lavice do kroužku a pak se všichni hezky usadili, čapli hůlčičky a pustili se do společného oběda.
Na konec jsme si pak ještě zahráli s dětma vybiku molitanovým ufem... nojo, v Japonsku musí být všechno bezpečné:)
Komentáře