Jaro v Kjótu
Předem se vám všem chci omluvit, že jsem od podzimku nenapsala ni řádku, leč je toho pořád tolik, že jsem jaksi nenašla čas sednout k počítači a vyplodit nějaký sysluplný text.
Na začátku jara jsme se s Edžunekm přesunuli do Kjóta. Bydlíme v tradičním domečku v blízkosti chrámu Daitokudži. Musím říci, že mě Kjóto neustále mile překvapuje tím, jak tu tradiční japonská kultura stále ještě žije. Všude kolem je spousta veřejných lázní (nejradši chodíme do Funaoka Onsenu, který je dokonce národní kulturní památka), obchodů s tófu a jinými tradičními jídly a řemesly. Když člověk prochází těsnými uličkami, občas zaslechne zvuky tkalcovského stavu - to vytkávají brokáty nebo jiné krásné látky. A tak se snažím seč můžu, abych toho pochytila co nejvíc.
Tak například dneska jsem měla to štěstí, že jsem se mohla zúčastnit tradiční slavnosti Mifune macuri. Jako téměř každá japonská slavnost sestávala i tato z procesí, ve kterém se ze svatyně vynesou nosítka s "kamisama" (šintoistickým božstvem) a projde se s nimi po předem dané trase. Mifune macuri je zvláštní tím, že se kamisama donese k řece a proveze se na lodičce, přičemž ho doprovází spousta dalších loděk, na kterých jsou hudebníci, tanečníci, zpěváci a podobně a celé je to velmi pestré a veselé, neb to má napodobovat zábavy staré japonské šlechty. Já jsem se účastnila coby "princena pouštějící vějíře". Spolu s devíti dalšími děvčaty jsme z lodičky pouštěly po řece vějíře (a přihlížející je s velkým nadšením lovili). Bylo to celé moc pěkné, nejenže jsem se mohla ve svátečním kimonu projet po řece, ale taky jsem si mohla zblízka prohlédnout tradiční tance a poslechnout naživo hudbu gagaku. (A navíc jsme předtím dostaly vějíř na památku a k obědu spoustu vybraných dobrot :))
Prozatím přikládám na ukázku video, které jsem našla, fotky budou snad brzy.
Na začátku jara jsme se s Edžunekm přesunuli do Kjóta. Bydlíme v tradičním domečku v blízkosti chrámu Daitokudži. Musím říci, že mě Kjóto neustále mile překvapuje tím, jak tu tradiční japonská kultura stále ještě žije. Všude kolem je spousta veřejných lázní (nejradši chodíme do Funaoka Onsenu, který je dokonce národní kulturní památka), obchodů s tófu a jinými tradičními jídly a řemesly. Když člověk prochází těsnými uličkami, občas zaslechne zvuky tkalcovského stavu - to vytkávají brokáty nebo jiné krásné látky. A tak se snažím seč můžu, abych toho pochytila co nejvíc.
Tak například dneska jsem měla to štěstí, že jsem se mohla zúčastnit tradiční slavnosti Mifune macuri. Jako téměř každá japonská slavnost sestávala i tato z procesí, ve kterém se ze svatyně vynesou nosítka s "kamisama" (šintoistickým božstvem) a projde se s nimi po předem dané trase. Mifune macuri je zvláštní tím, že se kamisama donese k řece a proveze se na lodičce, přičemž ho doprovází spousta dalších loděk, na kterých jsou hudebníci, tanečníci, zpěváci a podobně a celé je to velmi pestré a veselé, neb to má napodobovat zábavy staré japonské šlechty. Já jsem se účastnila coby "princena pouštějící vějíře". Spolu s devíti dalšími děvčaty jsme z lodičky pouštěly po řece vějíře (a přihlížející je s velkým nadšením lovili). Bylo to celé moc pěkné, nejenže jsem se mohla ve svátečním kimonu projet po řece, ale taky jsem si mohla zblízka prohlédnout tradiční tance a poslechnout naživo hudbu gagaku. (A navíc jsme předtím dostaly vějíř na památku a k obědu spoustu vybraných dobrot :))
Prozatím přikládám na ukázku video, které jsem našla, fotky budou snad brzy.
Komentáře