Že by nakonec Kjóto?

Jednou z hlavních myšlenek buddhismu je, že vše se mění a nic není stálé. Toto pravidlo nám pěkně ilustruje následující příklad ze života. O pár příspěvků níž jsem psala, že se hodlám hlásit na Tokijskou univerzitu. Mnich Taizan, který mě k tomu navedl, mi před nedávnem poslal materiály k přijímačkám - a ouha - ukázalo se, že na tamní katedře buddhologie se věnují především indickému buddhismu a filosofii. Součástí přijímaček je tedy nejen ten sanskrt, o kterém jsem se tu už zmínila, ale i spousta indologických záležitostí, o kterých jsem v životě ani neslyšela, natož abych o nich uměla odborně pojednávat v japonštině.
Takže nakonec to vypadá, že nejlepší pro mě bude kjótská zenová univerzita Hanazono, o které jsem uvažovala úplně původně. Nehonosí se sice nálepkou prestižního ústavu, ale mám jistotu, že se budu moci věnovat tomu, čemu chci, a podle vzorových testů na přijímačky to vypadá, že by mě tam dokonce i mohli vzít :) No a žít v Kjótu, to jsem si vždycky chtěla vyzkoušet... docela jsem si oddychla, že nebudu muset zase do Tokia, které mému romantickému, přírodu milujícímu duchu příliš nelahodí.