...a brzy zase tam
Možná jste si všimli, že se můj blog pomalu ale jistě převléká do nového, a není to jen tak pro nic za nic. Rok se s rokem sešel a já se na podzim zase chystám do Japonska.
Původně jsem měla v plánu jet do Kjóta a zkusit tam magisterské studium na zenové univerzitě Hanazono. Tyto smělé plány mi však "překazil" plánem ještě smělejším náš známý pan Kodžima Taizan, zenový mistr a vynikající buddholog. Řekl mi, že pokud chci vážně studovat zenovou kulturu, musím jedině na "Tódai", čili Tokijsou Univerzitu. Trochu ve mě hrklo, protože Tódai je bezkonkurenčně nejprestižnější (a tedy nejobtížnější) japonská univerzita, a Japonci si na univerzitním původu dávají obzvlášť záležet. No ale řekla jsem si, proč to nezkusit, třeba mě tam s trochou štěstí opravdu přijmou. Sice to znamená minimálně další dva roky v Tokiu, o kterém jsem si ještě nedávno říkala, že ho mám plné zuby, ale okolí Tódai je jedna z jeho příjemnějších částí, dokonce tam jsou i nějaké památky a staré budovy, tak třeba se mi tam nakonec zalíbí.
Momentálně se tedy snažím konečně se pořádně naučit znaky a slovíčka, protože mě jednak čeká vstupní test z japonštiny, a navíc jestli se tam dostanu, bude veškerá výuka japonsky. No a samozřejmě na závěr diplomka v japonštině, ale na to radši teď nemyslím.
Každopádně se mi to zase krátí, za 3 měsíce už budu zase stát s kufříkem na letišti...
Prozatím přeju hezký zbytek léta!
Původně jsem měla v plánu jet do Kjóta a zkusit tam magisterské studium na zenové univerzitě Hanazono. Tyto smělé plány mi však "překazil" plánem ještě smělejším náš známý pan Kodžima Taizan, zenový mistr a vynikající buddholog. Řekl mi, že pokud chci vážně studovat zenovou kulturu, musím jedině na "Tódai", čili Tokijsou Univerzitu. Trochu ve mě hrklo, protože Tódai je bezkonkurenčně nejprestižnější (a tedy nejobtížnější) japonská univerzita, a Japonci si na univerzitním původu dávají obzvlášť záležet. No ale řekla jsem si, proč to nezkusit, třeba mě tam s trochou štěstí opravdu přijmou. Sice to znamená minimálně další dva roky v Tokiu, o kterém jsem si ještě nedávno říkala, že ho mám plné zuby, ale okolí Tódai je jedna z jeho příjemnějších částí, dokonce tam jsou i nějaké památky a staré budovy, tak třeba se mi tam nakonec zalíbí.
Momentálně se tedy snažím konečně se pořádně naučit znaky a slovíčka, protože mě jednak čeká vstupní test z japonštiny, a navíc jestli se tam dostanu, bude veškerá výuka japonsky. No a samozřejmě na závěr diplomka v japonštině, ale na to radši teď nemyslím.
Každopádně se mi to zase krátí, za 3 měsíce už budu zase stát s kufříkem na letišti...
Prozatím přeju hezký zbytek léta!
Komentáře