...a zase zpátky

Tak jsme 25. srpna ráno skočili s Edžunkem na Kansaiském letišti na letadlo a 6 večer českého času nás to vyvrhlo na Ruzyni. Co se prvních dojmů týče, měla jsem pocit, jako bych se vrátila odněkud z Marsu. Byla jsem naprosto dezorientovaná. Momentálně se věnujeme zotavování a rozkoukávání, shledávání se s přáteli a podobně. Z mého japonského pobytu mi zbývá ještě spousta fotek a zážitků, tak to sem snad postupně všechno nasoukám a napíšu, než to zapomenu.
Za tu dobu, co jsem byla v Japonsku, se mi ani nezešikmily oči, ani nezčernaly vlasy, ale přece jsem se hodně změnila, dost jsem se toho naučila, nejen o japonsku, ale i o životě, vesmíru a vůbec. Mí japonští známí mi často říkali, že jsem v nějakým z minulých životů musela být Japonec, docela bych tomu i věřila :)) Jsem zvědavá, jak se mi podaří přepnout z role japonce zpátky na roli čecha, i když tuším, že nakonec zůstanu někde na půli cesty...
Prozatím zdravím, a kdo máte zájem se se mnou vidět, určitě se ozvěte.